tata-na-materske:-koronavirus-u-nas-doma?-jak-jsme-museli-oddelit-domacnost

Táta na mateřské: Koronavirus u nás doma? Jak jsme museli oddělit domácnost

Zavřené dětské koutky, muzea a galerie jsme si odbyli již jednou. Ale na jaře byla situace lepší, neboť jsme mohli jít během slunečních dnů ven na hřiště. Jenže teď máme říjen, v Praze pořád leje a dítě se doma nudí tak moc, že objevil požitek z demolování nábytku obřím bagrem. A když mu to zakazuji, tak si k tomu přibere i kovovou tramvaj a rýhy jsou hlubší.

Tudíž jsem se obrnil trpělivostí, dítě jsem obrnil nepromokavým oblečením a téměř každý den chodíme moknout do lesa, na hřiště a parků. Už jsme se ženou zažili, jak spadl celý do kaluže, vyválel se v bahně, bahno házel po nás, písek i bahno jedl, zabahněný se chtěl tulit k procházejícím dětem a psům nebo značnou část vycházky něco cucal v puse. Kámen. Takže jsme se rozhodně venku nenudili.

Jenže pak přichází domů úplně zmrzlý, špinavý a hladový a musí hned do sprchy. Tam samozřejmě nechce, řve, lehá si na zem v tom špinavém oblečení. Mně tečou nervy, a ani sliby všemožných hraček ve sprše nepomáhají. Nakonec si ale dá říct, přelívá si vodu v kelímcích a ze sprchy samozřejmě najednou nechce. Takže řev se ozývá nanovo. A i když na to teď nadávám, přidává to značnou práci, ženě, mně i pračce, tak lesní procházky za časů koronaviru jsou k nezaplacení, a aspoň si uvědomíte, kolik je v Praze zeleně!

Koronavirus u nás doma

Během uplynulých týdnů jsme stihli i návštěvu Anifilmu v Liberci, kam jela manželka pracovně a my jsme ji doprovodili. Doporučuji navštívit s caparty Dětský koutek v Lidových sadech u liberecké zoo. Uvnitř se nachází spousta prolézaček, houpaček, obří trampolína, pískoviště, vláček, odrážedla, motokáry – prostě ráj pro děti. A i když tam Pepín opět řádil v dešti a hrál si jen se sedmi dětmi v prázdném areálu, tak byl absolutně nadšený. Úžasná pro návštěvníky s dětmi je také Oblastní galerie Liberec, kterou pár dní po naší návštěvě zavřeli.

Třetí den po příjezdu domů do Prahy se mi trochu přitížilo. Začalo se mi špatně dýchat, měl jsem pocit, jakoby mi někdo tlačil na prsa, cítil jsem se slabý, unavený a bolelo mě tělo. Takže jsem si diagnostikoval koronavirus, doma nosil roušku a vyhýbal se rodině. Spal v jiné místnosti, umýval si ruce a na Pepína nesahal. Což se mu špatně vysvětlovalo a pořád se kě mně domáhal. Když se situace druhý den nelepšila, požádal jsem lékařku o žádanku na test a ještě ten den jsem navštívil odběrové místo v Revoluční ulici. O dítě se v těch dnech naštěstí víc starala moje hodná manželka a taky pohádky v televizi.

Dvě noci jsem nemohl spát a děsil se, jak to celé dopadne. Stýkám se s osobami v rizikových skupinách, které jsem v mezičase viděl a hrozně bych si vyčítal, kdyby byly kvůli mně nemocné. Zhruba po dvanácti hodinách od výtěru přišla sms, že test byl negativní a nemoc covid-19 nemám. Takovou radost jsem opravdu dlouho neměl! Stejný strach by měl zažít každý, kdo zpochybňuje existenci pandemie covid-19 a nenosí roušku, potom by zbytečně neriskoval. Takže choďte raději do lesa, nechte dítě totálně špinavý, ale hlavně buďte zdraví!